Příprava na 1000miles adventure

Milan Hanyk se letos rozhodl opět objevovat vytrvalostní vlastnosti svého těla a zahájil přípravu na 1000miles adventure! Tak si počtěte 🙂

Okouknout trať Šely a pak to vzít na biku do Pardubic přes Dlouhé Stráně, okolo Králického Sněžníku a přes Orlické hory? Ale tak proč ne 🙂

V životě jsem jel jediný ultrazávod – Loudání 2015 a moc jsem toho nevěděl, netušil a neřešil. Od té doby se hodně změnilo a tentokrát nechci nechat nic náhodě – v létě mě čeká délkou přibližně dvojnásobně dlouhý závod – 1000miles adventure.

Takže využívám dobrého počasí a ve čtvrtek vyrážím objet trať Šely. Odkládám zavazadla a první stovku tak jedu nalehko. Celkem to odsýpá, teplo je možná až moc, ale je to fajn. Po dokončení okruhu nabírám bagáž (podsedlovka a velká rámová brašna) a už po trati Mílí vyrážím směr Jeseníky.

Chci otestovat oblečení a vybavení, jen kolo mám zatím „testovací mulu“ – staré BMC. Předpověď slibuje čtvrtek a pátek vedro, v sobotu potom ochlazení s možným deštěm. Přespávám na luxusním posedu. Dává mi to dnes kolem 185 km, 3500 m up, a 11,5 hodiny na cestě. Po očku pozoruji watty a snažím se nepřekračovat 170w, protože doufám, že tímhle hlemýždím tempem vydržím jet neomezeně dlouho 🙂

Krajina kolem je zhusta poznamenaná popadanými stromy a těžbou kvůli kůrovci. Chvílemi mám pocit, že na každou srnku, zajíce a divočáka připadá jeden vzrostlý strom 🙁 Netrvá to dlouho a jsem nad Malou Morávkou a tam už je příroda víceméně v pořádku. Ve stoupání na Alfrédku se pokradmu objevuje bílý mokrý nepřítel – zbytky sněhu. Většinou je jen na cestách, urolbovaný pro běžkaře 🙂 Každopádně to zdržuje, občas stačí tlačit pár metrů, jindy třeba stovka. Potom spadnu o pár set metrů níž a stoupám na Dlouhé stráně. Tady do kopce praží slunce z jihu a sníh i tak vysoko překvapivě není. Až na jednu z posledních částí, tam to je souvislé tak na kilometr. Naštěstí je i tady na slunci tak 20 stupňů, tak mokro není třeba řešit. Potom sjezd do Koutů, nákup a oběd a vyrážím směr Smrk a Paprsek. Tady už trasa nabírá trochu terénu, ve spojení se sněhem, blátem a vysokému těžišti kola to je občas zajímavé. Padám jednou a naštěstí do hromady sněhu, takže po vyždímání dresu, trika, rukavic i návleků pokračuju dál 🙂 Sníh je pořád a po objezdu Slamníku nad Dolní Moravou přichází nejhorší část, pořád šotolinová cesta mírně z kopce, hromada zatáček, kdy každá druhá je ve stínu… Více viz fotky 🙂 Už za tmy valím kolem Boudy, kde je hodně popadaných stromů a k Pastvinám. Přemýšlím co večer, je teplo ale dost fouká, takže volím jistotu autobusové zastávky na Panském poli. Vybavení stále ok, jen na „mule“ nemůžu řadit nejlehčí převod, tak to občas trošku lámu do kopců. Dál každopádně nepojedu, v Broumovkách i dál bych musel často tlačit a to mě neba. Za dnešek 200 km, 4500m up, 17,5 hodiny na cestě.

Ráno poprchává a je mlha, což vítám, potřebuju vyzkoušet oblečení do deště a to dobrovolně testuju nerad. Mám luxusní bundu, trochu bojuju s kalhotama, aby mi nevadily na kolenách při šlapání. Do bot jsem pořídil nepromokavé ponožky a na helmu obligátní návlek. A ještě vlastně latexové rukavice pro uklízečky, sice na nich není nápis Gore, ale funkci plní 🙂 Dojedu / dotlačím to na Šerlich a tam odsud už jen do Kostelce na oběd domů. Hadříky ok, domů dojedu suchý. Kousek pod Deštným mě děsí auto, které přibržďuje vedle mě a nabízí odvoz 😀 Dnes tedy 55 km, 700m up, 3 hodiny.

Celkově to dopadlo dobře, pár věcí musím ještě domyslet a vylepšit. Teď každopádně dávám nohy hore a ty dva měsíce do startu Mílí se budu soustředit na běžné závody 🙂

Mohlo by Vás zajímat