ROAD ADVENTURE 2019 aneb provozujeme orientační sporty i na kole

Orientační sporty jsou pro náš team spíše jen okrajovkou, ale po rozšíření řad o sympatický pár Kubanových z Pardubic, máme další orientační nadšence! 🙂

„Kubani“ se účastnili v SO 13.4.2019 ROAD AVDENTURE 2019 a zpracovali hezké povídání.

Ačkoliv předpovědi na sobotu 13. dubna slibovaly déšť a sněžení, rozhodli jsme se nevyměknout J a vyrazili jsme na ROAD ADVENTURE, orienťáckou bodovačku s časovým limitem pět hodin, s centrem závodu v Čelákovicích.

A jak takový závod vlastně probíhá? Před startem dostanete mapu, kde jsou zakresleny kontroly. Vaším cílem je během časového limitu nasbírat co nejvíce bodů. A právě v tom je zakopaný pes. Informaci o tom, kolik získáte na jednotlivých kontrolách bodů, se dozvíte až po startu, kdy už vám nekompromisně ubíhá čas. Musíte tedy rychle vymyslet postup, který pro vás bude nejvýhodnější.

A v čem je tento závod tak výjimečný? … jako jediný v roce se jede na silničních kolech a je výbornou příležitostí, jak přidat slušnou porci jarních kilometrů do cyklistického jídelníčku.

V kategorii MD (dvojice muž – žena) jsme závodili potřetí a naše motivace byla o to silnější, protože jsme chtěli obhájit vítězství z předchozích ročníků.

Po rychlé poradě jsme zamířili na Úvaly, odkud jsme měli v plánu postupovat na sever do obce Jerichov (nedaleko Kokořína). Tam na nás čekala prémiová kontrola za 100 bodů. Cesta ubíhala svižně, silnice byly suché a vítr mírný.

Najednou ale přišla zrada. U Zelenče se rekonstruoval nadjezd. Cyklisté si se zákazy vjezdu obvykle nelámou hlavu a ví, že skoro každé staveniště lze překonat. Když jsme ale stáli na kraji mostovky, před námi díra 20 metrů a pod námi se po dálnici vesele proháněla auta, bylo jasné, že tady jsme prostě nahraní. Proto jsme byli nuceni zvolit náhradní řešení. Zdržení skoro 15 minut a zbytečná zajížďka lehce přes 3 kilometry signalizovala, že pokud chceme stále pomýšlet na nejvyšší mety, dalších chyb se už musíme vyvarovat.

Naštěstí potom už vše šlapalo jako dobře namazaný stroj, přestože z mapy bez vrstevnic nebylo na první pohled zřejmé, že se na průměrné rychlosti podepíše pár táhlých stoupání východně od Mělníka. Na výše zmíněné prémiové kontrole jsme měli lehce přes 1,5 hodiny do konce limitu. Penzum kilometrů, které nás dělilo od cíle, bylo těžké odhadnout. Bylo však jasné, že právě začíná boj s časem (překročení časového limitu neznamená okamžitou diskvalifikaci týmu, ale za každou minutu zpoždění se počítají trestné body, které citelně zasahují do konečných výsledků).

Návrat do Polabí byl naštěstí převážně z kopce. Symbolicky jsme si den před konáním slavné silniční klasiky Paříž – Roubaix také střihli jeden 2 km dlouhý pavé sektor u Kropáčovy Vrutice (tady Michal zjistil, že připevnění mapníku nevěnoval dostatečnou pozornost, protože mu začal cestovat po řídítkách sem a tam a odmítal se ustálit v původně nastavené poloze).

Po úspěšném sebrání poslední kontroly u rozhledny v Kostelním Hlavně jsme zjistili, že Michal úplně nedomyslel návrat. Varianta po silnici zleva (přes Brandýs nad Labem) i zprava (přes Lysou nad Labem) byla dlouhá. Nebyla šance ani jednu stihnout. Ještě se nabízela ne zcela silniční varianta prostředkem. A tak jsme během závodu vzdali hold i další silniční klasice – Strade Bianche. Modrá turistická z Otradovic podél Jizery má velmi podobný ráz jako toskánské vápencové cesty.

A jak to dopadlo? Cílem jsme projeli 7 minut po limitu, což znamenalo odpočet 25 bodů, ale i tak rezerva stačila na udržení 1. místa v kategorii (absolutně 2.). Celkem jsme najeli 127 km a zaznamenali 15 kontrolních stanovišť (500 bodů).  Škoda jen, že avízované počasí se podepsalo na komorní účasti.

Pozn. Největší nájezd nutně neznamená největší bodový zisk. Důležitá je správná kombinace postupu s výběrem kontrol, které mají rozdílnou hodnotu.

     

Mohlo by Vás zajímat