Železný dědek 2019

Prázdniny jsou období dovolených, a tak na víkend 24. – 25. 8. dostala naše horská kola volno a závodní zážitky jsme tentokrát sbírali na silničkách. V neděli se totiž u Benešova jel Železný dědek. Početně skromná partička z našeho teamu ve složení Ondra Sobek, Tomáš Mařík (který tentokrát z úcty k pořadateli startoval v dresu ČESYKu), Kačka Kubanová a Michal Kuban se rozhodla poměřit síly s jezdci silničního poháru UAC. Situace není úplně růžová, Sob měl ještě ve středu 39 teploty, Michal i Kačka mají popravené nohy.

Před organizátory ležel i tento rok nelehký úkol – najít závodní okruh. Kvůli opravám D1 a oficiálním objížďkám, které vedou po původním okruhu, musí každý rok hledat alternativy. Naštěstí se letos zadařilo a nový okruh byl zpestřením. Nechyběl na něm technický sjezd a také kopec, jehož parametry byly dostatečné k nadělení startovního pole. Celková čísla: 106 km a 2 000 m up slibovala pořádnou porci práce.

Právě kombinace sjezdu, kde se moc nedalo odpočinout, a následného 3,5 km výjezdu s maximálním sklonem 12 % se starala o utrpení v každém z osmi kol.

A jak vypadal průběh závodu z Michalovy perspektivy?

Po slavnostním startu se jelo ještě asi 6 km za zaváděcím vozem. Byl to rozumný tah pořadatelů. Už při rozjetí jsme se s Ondrou strachovali, jak bude vypadat nájezd rozdováděného balíku do techničtějších pasáží sjezdu a potom i na zúženou propojku mezi poli. Naštěstí za autem vládla kázeň a nesmotali jsme se. Blížíme se k ostrému startu, přímo pod stoupání. Mářa dává radu, že teď je vhodný okamžik přesunout se dopředu. Silnice je tady široká, tak tomu nic nebrání. Ředitel mávne vlajkou a zaváděcí vůz odjíždí. Jedeme na předních pozicích balíku. První prohoupnutí přejedeme ještě v pohodě. I když je kousek před námi hodnocená vrcholová prémie, zatím nikdo neblázní. Najednou se ale zvedne silnice podruhé a moje tepy letí blízko maximu. Ještě se snažím bojovat, ale hlavní balík ujíždí a já zůstávám ve skupince 5 jezdců kousek za nimi. Sob i Mářa jsou v balíku pořád. Další dvě kola krouží kluci ve druhém balíku, já ve třetím. Najednou vidím vedle silnice naštvaného Ondru. V zatáčce borec za ním nedobrzdil a poslal ho k zemi. Je odřený, kolo taky, závod pro něj končí.

Po chvilce dojíždíme Mářu, který se u Ondry kolegiálně zastavil. Teď se začlenil do naší skupiny, kde je nás aktuálně asi 20. Ve čtvrtém kole část závodníků končí (kategorie OPEN byla vypsána na poloviční vzdálenost). Pohlídáme si tedy, aby se nám mezi finišující jezdce nezačlenil někdo z dlouhé, a necháme kluky, ať si cíl rozdají pěkně na férovku mezi sebou.

Při průjezdu do šestého kola fandí Kačka, která už má taky hotovo. Splnila si interní cíl, nenechat se mnou dojet o kolo. Házím po ní prázdný bidon a doufám, že v příštím kole dostanu plný. Je to holka šikovná, než jsme obkroužili další okruh, transformovala se ze závodnice na support a dostávám jonťáček. Předávka sice neprobíhá hladce, ve snaze o co nejlepší předání udělá úkrok přede mě. Paradoxní zakončení závodu, být sestřelen vlastní ženou, se naštěstí nekoná.

V posledním kole přichází čas na teamovou taktiku. Mářa naplánoval útok do sjezdu. Na prolítnutí rozbité asfaltky na hraně fakt nemám morál, tak se snažím mu alespoň oddálit soupeře. Ti sice rychle pochopí, ale Mářův brilantní sjezd stejně nemají šanci stíhat. V následném stoupání ale skupina Mářu sjede. Ve stoupání je ještě jeden pokus o nástup. Už se jede ale docela svižně, takže se nástup na chvilku vyvětrá a je nemilosrdně pohlcen skupinou.

Občerstvovačka, krátký sjezd a ještě asi 800 m na vrchol kopce. Mářa kousek přede mnou, skupina je roztahaná. Teď by dávalo smysl za to vzít. Do cíle je to ale přeci jenom ještě 4,5 km. Sbírám odvahu a vyrážím. Cestou chci nabrat Mářu. Tomu se nechce, ještě se potřebuje chvilku srovnat. Na vrcholu kopce mám lehký náskok na další dva. V následném šlapavém sjezdu se ani neohlížím a dupu. Ostrá pravá. Snažím se jí projet čistě, hned za ní se zvedám a rozjíždím se proti mírnému stoupání. Kiláček se sklonem 2,5 %. Vyjedu z vesnice a fouká proti. Tady to proti skupině bude slušná porce práce. Ohlížím se, jak to vypadá. Skupina se už sice dala dohromady, ale zatím moc nejede. Tak dobrý, jedu já. Přehoupnu vrchol, sedám na rámovku a v krátkém sjezdu se snažím vydýchat na poslední zhoupnutí. Najíždím tam docela rychle, využívám setrvačnosti a do cíle mě čeká už jen sjezd. Poslední kontrola stavu za sebou. Dobrý, to už dám. Neflákám se a do cíle dojíždím 7 sekund před skupinou.

Mářa dojíždí v čele skupiny.

Celkově nám to dalo na 12. a 13. místo mezi třicátníky. Kačka v holkách skončila 5.

Výsledky zde.

Odkaz na fotogalerie tady a tady.

Mohlo by Vás zajímat