1000 Miles 5/6 – Domácím revírem. Série článků přímo od Milana Hanyka.

Domácím revírem

Ráno se probouzím kdesi nad Popovem do chladného rána. První křižovatka a první kufr, to to začíná. Po chvíli nevěřím vlastním očím. Cyklista přede mnou? Kurnik on to je Mílař – Martin Pavlásek. Chvíli pokecáme, jsem rád že někoho vidím, ale vrtá mi hlavou – co dělá přede mnou? A kolik dalších jich tam je… Chvilku jedeme spolu, ale pak ujíždím v nějakém sjezdu a už žádného závodníka nepotkám – až do konce závodu 😀 Moc jídla nemám a hodně se těším do Vizovic, kde je dost obchodů. Timing vychází a na sedmou jsem tam, hladový jako vlk. Chvilku hledám kde ty obchody jsou a najedený po čtvrt hodině vyrážím dál.

Přesně o hodinu později špatně odbočuji a zajíždím si. Hledám správný směr na telefonu, tlačím kolo zpět na cestu a jedu dál. Trvá to dvacet dlouhých minut, než znovu sahám pro telefon. Pro telefon, který s sebou nevezu… Nevím jestli vypadl cestou, Hostýnský jsou nahoru a dolů, zrovna to bylo celou dobu lesem. Nacházím ho až v tom místě, kde jsem sjel z cesty. Na náladě mi to zrovna nepřidalo 🙁

Obávané Vizovické a Hostýnské vrchy mi nevadí, trať po Drásalovi je hezky vymetená 🙂 Den bude perný, asi nejobtížnější z celých Mílí, protože se na noc musím dostat do CP2 ve Františkově. Blbý je, že obtížná část (Dlouhé stráně dolů i nahoru) jsou až na konci. Ale trasu mám od Bečvy najetou a věřím, že to postup urychlí. Bohužel zklamala příprava. Mapy.cz mají otevíračku benzínky v Malé morávce do 20.00, ale v reálu mají do 19. a během mé návštěvy kolem 19:20 tam není ani noha. Váhám, jestli aspoň dojet do některé hospody pro sušenky/čipsy/kofolu, ale nakonec jedu bez toho – chyba 🙁 Kopec k Alfrédce je ještě cajk, ve sjezdu od ní už trochu chladno, ale báječný západ slunce to vylepšuje.

Na konci stoupání na Dlouhé Stráně už je tma a fest fouká, chci domů 🙂 Sjezd za trest, rozmlácená část před Kouty mě dnes vůbec nebaví. Už jdu přes závit. Posledních 15 kilometrů do CP2 bolí a trvá neuvěřitelně dlouho. A taky další restart Bolta :(, takže čtvrt hodiny čekám 10 kilometrů od CP2. Nejde to, do kopce musím tlačit a z kopce mi to nejde. Sláva, CP2 je tu (a sprcha, a teplý jídlo, a balíček z domova a 4 stěny a strop). Nejsem moc při smyslech, hážu do sebe nějaké energeťáky, což způsobuje akorát to, že všichni jdou spát a já zírám zase do stropu 😀

Ráno se mi nikam nechce, dávám nový řetěz, kolo jinak vypadá ok. Balím zásoby a lehce po sedmé vyrážím směr Jeseníky, Králičák, Orličky, Polsko, Broumovsko…Tohle má být po včerejšku snadná část, znám trasu, těžký výjezd po startu, singly kolem hranic, ale potom už jen asfalt a šotoliny a stihnout Stolové hory a Broumovky za světla. Trochu jídla na CP2 pozřu, ráno mi to trvá, ale vyrážím. Odsýpá to pěkně oproti jaru, polomy jsou téměř pryč a sníh tu není žádný 🙂 Na Masaryčce dávám polévku a půl hodiny vysvětluji, co a proč jsou Míle osazenstvu a hostům. Pak super sjezd do Polska (ten terénní, i silniční). Vítají mě krásná panoramata ve Stolových horách a, zase úžasný západ slunce. Nestíhám, takže dojezd v zimě a v noci, Vodní zámky za šera nejsou to pravé pro mě. “Vloupávám” se kolem jedenácté do školy plné účastníků jiného závodu MTB Trilogy a v teple tam přespávám, ale moc dobře se mi nespí.

Ráno pecka, nejdřív singly z Trilogy, pak kopečky na Pomezky, prudké tlačím. Z Pece nalehko na Výrovku po asfaltu, nechci jet do kopce s nákupem. Šmatlám na telefonu, ten mi padá a po asfaltu klouže dolů… 🙁  Naštěstí displej vydržel. Tuším, že sjezd do Špindlu bude chuťovka. A jo, je tam. Úzká pěšina v kamení, hromada zavřených zatáček, trošku trial (a právem tam je BAN pro cyklisty – modrá turistická ze Stohu 🙂 ). Letos poprvé na Mílích se nikde nemusí jít pěšky, máme výjimku od správy nár. parku. Nakupuju ve Špindlu a zase kopečky nahoru dolů do Polska. Pak od Hubertky po červeném Single treku pod Smrkem a na CP3 dojíždím totálně nadšený a vysmátý. Bolt padá při 170ti km, takže restartuju sám. Po CP3 už mě to tak nebaví, tady už nemám určená místa na spaní, prostě co nejdál to půjde. Ale ty noci mi nejdou a trápím se, zapíchnul jsem to na Luži.

Pusťte si Milanův příjezd na CP3 zde 🙂

Únava, je to tady. Watty mizerný, snažím se aspoň držet průměrku optimalizací všeho (prostě nezastavuju 🙂 Ráno mi je zima, tak radši vyrážím, ale tím jsem moc brzo v Krásné Lípě a všude je zavřeno a venku ani noha. Moc mi to ani nemyslí, prostě se to začíná kazit. Nakonec vyprosím chleba a sýr u nějaké babičky 🙂

Nordkap je fajn místo, ale lituju všechny, co to pojedou na kole za mnou – je to hodně kilometrů po kořenatý pěšince. V Českém Švýcarsku mě staví stráž národního parku. Cyklisty moc nemusí a profesionální taky úplně nejsou. A proč mě zastavili? Protože můžou… V Děčíně restart nad zákuskem, pak to je hezký (Děčínský Sněžník), ale Krušky se mi nelíbí. Jednotvárná krajina, louky. Jen neoficiální CP3,5 na Cínovci mi zvedl náladu (a najedl jsem se 🙂 ). Pak to moc nejelo a hřebíčkem do rakve byly louky před Flájema a samotný Flájský kanál. Už jsem daleko za plánem, navíc nedokážu jet nonstop, jak jsem měl v plánu, tak to na Flájích zapíchnu v autobusové zastávce a usínám s blbou náladou a jen ve skrytu duše čekám na zázrak.

Poslední den mě přivítal mlhou (od ní jsou na asfaltu kaluže, wtf?), zimou a dvěma rohlíky, Margotkou a litrem ionťáku. Už ve čtyři ráno jsem na kole. Po půl hodině jsem od vysoké trávy od kolen dolů promočený, mlha, je to celé k ničemu. Solidně pofukuje. Jedu, jen abych se zahřál a nebyl v mokru zbytečně dlouho. Hodně šotolin a asfaltů, vzal jsem druhý kraťasy kvůli teplu, ale najednou je to jak na fullu, zadek nebolí a můžu drtit, průměrka stoupá, začíná mě zajímat, kolik bych potřeboval vlastně průměrnou rychlost, abych „TO“ stihl. A jo, jsem vlastně blízko, navíc metry na Klínovec přibývají a ono to vlastně do kopce skoro není. Plnou parou vpřed, tukový metabolismus se musí chtě nechtě aktivovat 😀 Víc jídla než co jsem snědl ráno totiž nemám. Dávám vědět domů že bojuju a že by to mohlo vyjít. Bohužel jsem v noci plně nedobil Bolt a v nějakém sjezdu jsem ztratil záložní zdroj, tak v rámci úspor vypínám vše, co žere elektřinu. Sjezdy před Kraslicema mi dávají odhadem tak půl hodiny náskok, takže rychle vyjídám sámošku.

Tady už je lepší počasí taky, chvilku i posedím venku. Přesto to pak nejde (hlavně hlavou), už tam moc chci být a mít to za sebou. Procenta v baterce Bolta nakonec neubývají tak rychle a v cíli zbývá asi 8%. Telefon chcípá půl hodiny po dojezdu 🙂 Ještě řešíme, jak do cíle moji Martinu dostat včas, protože ráno jsem v depce nepotvrdil, že tam na třetí hodinu budu. Nakonec pro ni dojeli pořadatelé do Chebu – moc díky. Tradá, famfáry, kamery, líbačka, sprcha a dlouhá vyprávění o všem možném, co se za týden stalo 😀

Cílové ovace můžete shlédnout zde 🙂

A v číslech?
4. den 267 km / 5900m / 20:30 hodin / 17:33 jízda na kole
5. den 193 km / 4450 m / 15:38 hodin / 13:33 jízdna na kole
6. den  214 km / 6298 / 17:18 hodin / 15:12  jízda na kole
7. den 170 km / 3165 / 10:38 hodin / 9:58 jízda na kole

 

Díl 6. (závěrečný) ve jménu Jak to celé dopadlo? brzy 😉
Díl 4. Zážitky ze Slovenska zde
Díl 3. Předstartovní horečka zde
Díl 2. Sbaleno na cesty zde
Díl 1. Proč jsem jel 1000 Miles Adventure zde

Mohlo by Vás zajímat