Tour de Feminin

Dámská část teamu nám zatím letos nepopsala žádné zážitky ze světa „žiletek“. Markéta tento nedostatek napravuje, a to přímo reportáží z podniku v Česku největšího – Tour de Feminin.

Dámská silniční cyklistika nemá u nás přílišnou podporu počínaje Českým svazem cyklistiky a veřejností konče. A i přesto nabízí skvělé cyklistky, které se mohou porovnat především v zahraničních stájích.

I přesto si troufnu říci, že pořádáme v ČR dva velmi kvalitní, náročné a opomíjené etapové mezinárodní závody, Gracia Orlová na Severní Moravě a Tour de Feminin Česká Lípa v oblasti Českého Švýcarska. Vždyť na obou etapacích najdeme ty nejlepší světové silničářky z Evropy, Ameriky nebo Australie.

Gracia se jezdí přes moji obec Hukvaldy a jako nezávislý pozorovatel a fanda jsem si před 3 lety říkala, že ty holky jsou neskutečné mašiny. To je zhruba doba, kdy jsem poprvé zakoupila silniční kolo primárně pro tréninkové jednotky.

Silnice nabízí řadu nových zkušeností, techniky, rychlosti, dynamiky… brzy jsem si ji velmi oblíbila. Jen co jsem si zvykla a pomalu se začala cítit na silnici jako na biku a chtěla se poprvé účastnit i nějakého silničního závodu, srazil mě při tréninku opilý řidič, který bohužel z nehody ujel, neposkytl první pomoc. Doléčovala jsem se z pohmožděnin a tržných ran asi 2 měsíce.

Ani takový zážitek mě neodradil, abych znovu usedla na kolo a natáčela kilometry po silnicích. Chyběla mi ale zkušenost s kontaktním pelotonem, a kde jinde ji získat než v balíku na závodech. V roce 2017 jsem tedy zkusila pár silničních závodů, docela úspěšně i s pódiovým umístněním.

Dostala jsem jedinečnou příležitost být letos součástí českého mix týmu na Tour de Feminin. Věděla jsem, že takovou výzvu nechci odmítnout a i když jsem zřejmě byla nejstarší účastnice na startovce, šla jsem do toho! Miluju totiž výzvy, i ty komplikované a náročné.

Mým cílem bylo na každé etapě splnit limit vítězky a udržet se co nejdéle v soutěži. S mojí výkonností jsem věděla, že nepojedu na týmovou soutěž, ale bude to opravdu boj sama se sebou.

Trénink před TdF jsem zaměřila hlavně na získání zkušeností na silničních závodech, např. účastí na silničních závodech SPAC nebo ČP v Kyjově (16./21.) a budování vytrvalosti.

A jaký byl etapový harmonogram TdF?
I. etapa 11. 7. 2019 silnice 119,4 km;
II. etapa 12. 7. 2019 silnice 104,2 km;
III. etapa 13. 7. 2019 časovka 14,6 km;
IV. etapa 13. 7. 2019 silnice 71,2 km;
V. etapa 14. 7. 2019 silnice 90,5 km.

Startovalo 158 závodnic, 28 týmů, z toho pouze 2 české týmy, Dukla Praha a Mix team CykloTrener, kde bylo moje týmové místo. V našem týmu startovalo 6 závodnic.

První etapa byla prosluněná, teploty přijatelné, spíše nezvykle chladnější oproti předchozímu tropickému týdnu. Etapa odstartovala z České Lípy a už po 6 km pod prvním kopcem nastala těžká dělba startovního pole, došlo na první odpadlice, já bohužel mezi nimi. Po několika kilometrech jsme se sjely v balík zhruba 8 závodnic, který jsme si víceméně držely až do konce.
Výsledek 148./155.

Druhá etapa už ráno vypadala, že bude ve znamení možných karambolů a DNF kvůli kluzkému deštivému dni. Držet se balíků s těmi nejlepšími bylo pro mne velmi těžké a ukázalo se, že výkonnostně nereálné. Etapu opravdu nedokončilo velké množství závodnic ať už kvůli zranění nebo počasí.
Výsledek 130./138.

Sobota byla zahájena kopcovitou časovkou, opět doprovázená deštěm, obzvlášť pak při startu elity. Proto musím smeknout nad výkony holek, které v tom těžkém terénu plného zatáček zajely famózní časy! Na start jsem se postavila s TT speciálem, který bohužel nebyl technicky způsobilý, nastala tedy hurá akce změny kola a rychlá montáž hrazdy na moje klasické silniční kolo.
Výsledek 134./138.

Odpolední, čtvrtá etapa, byla chladná, deštivá, občas i s přívalovými srážkami, které se valily přes cestu, a obrázky mnohdy připomínaly letošní MS v Yourkshire. Únava byla znát a už na startu bylo citelné namožení a unavení svalů. Konkrétně jsem cítila bolestivou kyčel, která při větším záběru nepustila k lepšímu výkonu a kadenci na těžší převod. Etapu jsem absolvovala jako sólo jízdu ve větru, nicméně limit jsem stihla a byla jsem moc ráda, že jsem se dostala až k poslední, nedělní královské etapě.
Výsledek: 129./130.

Večer byl ve znamení odpočinku, ulehala jsem s bolestí a brufenem kvůli nataženým hýžďovým svalům a bolestivému kyčelnímu kloubu. Počasí, nedostatečná regenerace a extrémní zátěž si pomalu vybíraly svoji daň.

Ráno jsem si nebyla jistá, zda se vůbec na start postavím, věděla jsem, že to bude boj. Start s adrenalinem zafungoval jako anestetikum, avšak po 10 km se kyčel bolestivě přihlásila o slovo. Snažila jsem se držet průměrnou rychlost do limitu, bohužel však začala poměrně rychle klesat, výkon a síla byla na úrovni tréninku, ne závodu. Přemlouvala jsem se do 50. km, ale po propočtu výsledného času a průměrné rychlosti nemělo význam s bolestí dále pokračovat. Poslední etapu jsem tedy byla nucena vzdát.
Výsledek: DNF/120.

Etapák jsem absolvovala za podpory své rodiny, muže a synů Františka a Matouše, kteří perfektně plnili roli ve feeding zones 😀.

Pro mne to byl neskutečný zážitek, velká zkušenost poznání svých limitů a rezerv, obrovská radost, navzdory nedokončení, že jsem toho mohla být součástí i přes svůj vysoký věk.

Výsledky jednotlivých etap jsou zde.

Fotky můžete nalézt na FB stránkách závodu.

Mohlo by Vás zajímat